O studiu v zahraničí

Už ve Španělsku studuju víc než půl roku a došlo mi, že jsem sem pořádně ještě ani nenapsala, jaké to vlastně je, jaké má to studium v zahraničí výhody a nevýhody, jestli bych ho doporučila, komu a tak dále, proto...

O pondělní půlnoci jsem dorazila zpátky do Granady a nehledě na to, že už se sem mám na co těšit, cesty zpět nebývají nikdy lehké a opustit svůj rodný kraj vždycky alespoň trošku zabolí. Navíc jsem měla v autobuse ten dementní nápad pustit si Zlodějku knih, a pěkně jsem si pobulela. Bylo by to lehčí kdybych místo do Granady jezdila do Brna? Jo. Měnila bych? Ne.


Se studiem v zahraničí se to má tak, všichni si myslí, jaký máte štěstí a jak si musíte žít jako v pohádce a bůh ví kolik jednorožců už jste nepotkali, ale v realitě to má svý proti. Už se o vás nikdo nepostará, maminka, tatínek i babička zůstali pár hodin cesty v letadle od vás a už vám nikdo čaj neuvaří, když jste nemocní (už vám nikdo ani neuklidí a nevypere, ale na to jsem byla zvyklá). Váš rodnej jazyk je vám najednou k ničemu a občas nevíte, jestli na vás lidé čumí jako na debila protože vám nerozumí nebo protože jen nechápou vaši myšlenku. Nerozumíte většině místních joků a nikdo nepochopí vaše stížnosti na Zemana, jenže...

Tohle težký rozhodnutí a zavrhnutí komfortní zóny vás dovede do skvělýho dobrodružství. Každý den přináší něco nového a pokud žijete navíc na místě, které jste měli vždycky rádi (jako já Španělsko), není co řešit. Tu pondělní noc a ještě úterní ráno jsem na tom nebyla úplně nejlíp, jenže to bych nemohla mít tak úžasný kamarády, aby ta špatná nálada vydržela, Granada by nemohla být v sevření Sierry Nevady, která je ještě stále zasněžená, i když tady dole máme počasí na plavky, no a taky by nemohl existovat body pump. Zkrátka úterý odpoledne už jsem si při chůzi městem tančila.

Takže i když se může zdát těžké mít dva domovy, život v zahraničí má své výhody. Jasně, ocitnete se sice najednou v úplně novém prostředí, ale jste něco nového a exotického, takže se s váma všichni chtějí kamarádit, proto s navazováním kontaktů není žádný problém, seznamujete se ve škole, na ulici, v parku, v sauně, ve fitku, v jídelně... a ani se nemusíte snažit. Jak už je asi jasné, zdokonalíte se v cizím jazyce a taky se naučíte víc starat sami o sebe, budete silnější a jen tak něco vás nerozhodí. Můžete objevovat novou zem i zvyky a pak mezi těmi vašimi dvěma domovy převážet jen to nejlepší.

A teď hlavně, studium v zahraničí je lepší než Nový rok. Fakt. Začít s čistým štítem pro vás nikdy nebude lehčí než pokud se přestěhujete do jiného státu. Žádné předsudky, jen vy a vaše nové já.

A pak, na homesickness vždycky zabírá kus českýho chleba (všichni tu máme nějakej v mrazáku) a Comeback (nebo Ulice nebo Růžovka... nikoho neodsuzuju).

Share this:

, , ,

CONVERSATION

2 skvělých komentářů:

  1. Stejně tě pořád obdivuji, že jsi do toho šla. Já bych neměla problém s tím, že budu od rodičů daleko, protože kvůli VŠ se budu muset odstěhovat, ale bála bych se té jazykové bariéry, protože přeci jen najednou nemáš vůbec žádné "záchrané lano", co se té komunikace týče. Takže prostě a jednoduše klobouk dolů :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky moc :) většinu času to ale není tak strašný a člověk si postupně zvyká :D
      A jasně, taky bych se na VŠ odstěhovala i kdybych zůstala v Česku, ale v Česku se pořád můžeš kdykoli vrátit, třeba na víkend nebo když onemocníš :D

      Vymazat

Jsem moc ráda za všechny vaše nápady, připomínky a názory. Jen prosím slušnou formou.