Dubnové postřehy a moudra

Včera jsem se slavnostně vrátila z Azorů (a jako první jsem slavnostně objala záchodovou mísu, protože z nějakýho důvodu můj žaludek ty dlouhý cesty nějak nedává... ne, oversharing mi nic neříká). Bylo tam fajn, i když už jsem se těšila zpátky domů, na teploučko, vlastní kuchyň, posilovnu, přátele a tak, však to znáte. Každopádně o tom všem pak napíšu samostatný článek. Nebo možná i dva.

Duben byl zajívavý měsíc. Vesměs je mi pořád dobře a můj menší breakdown (mimochodem děkuju vám moc za podporu, jste zlatí) se nakonec po pár dnech vyřešil prakticky sám. Stačila k tomu jedna věta. Jedna jediná věta. Kapka upřímnosti a já se nad tou celou situací musela začít se srdce smát.

may by klarissa-the-urban-lady on Polyvore

Ještě před tímto rozuzlením mi ovšem zásadně pomohly dvě věci. Konkrétně teda dva odkazy od jedné z nejlepších osůbek, co si po téhle Zemi kráčí. Prvním z nich byl link na článek Má první cesta v přestrojení za muže. Spojení humoru a vzpomínek na mou milovanou Itálii mi zkrátka muselo vehnat úsměv do tváře a určitě ho tam vykouzlí i vám. Pod druhým odkazem se skrývalo video Yoga for stress relief. Nikdy jsem nebyla fanouškem jógy, ale pro zoufalé lidi zoufalá řešení, a tak jsem si řekla, že mě těch deset minut nezabije. A světe div se, ono mi to dokonce pomohlo. Následně jsem tedy sjela ještě další tři videa a najednou mě jóga baví. Velkou zásluhu na tom má Adriene, nejsympatičtější youtuberka, na jakou jsem za dlouhou dobu narazila.

Co se hudby týče, konečně jsem zjistila, že American Authors mají i jiné písničky než Best day of my life, kupříkladu Born to run nebo Go big or go home opravdu stojí za to. A nejnovější single od San Cisca je čistá (a chytlavá) letní pohoda.

A ze světa kinematografie- absolutně urgentě musíte vidět Zootropolis, pokud jste to ještě neviděli. Já nechápu, proč mi to trvalo tak dlouho. Ve zkratce, neuvěřitelně vtipnej kreslenej film o následování vlastních snů i přes nesouhlas ostatních a o diskriminaci (nevím, jestli jsem v tom tu paralelu s rasismem viděla jen já, ale trvám na tom, že tam je). A taky už přišli do kin Strážci galaxie 2. A já je furt ještě neviděla, fňuk.

(totálně naše parta)

Česká politika mě občas znechucuje. Ani teď nemluvím o (málem)dimisi vlády nebo o tom, jak se Zeman zachoval k Sobotkovi. Tomu už se spíš směju. Smutno je mi z toho, že ženy bez partnera ani nadále nebudou mít nárok na umělé oplodnění (protože ženská asi nemůže vychovat dítě sama a protože v Česku se asi rodí až moc dětí... nebo jsem to pochopila špatně?) nebo protože lidé jako pan Čunek klidně můžou pronášet perličky jako "Pokud se žena špatně rozhodla, s kým mít dítě, musí nést následky." a všem to přijde normální.

A jedna užitečná rada na závěr

V životě potřebujete mít hlavně lidi, kteří vás inspirují, kteří vás podrží v těžkých chvílích a ty, co vám vymáčknou beďara na zádech.

Mějte se moc krásně a užijte si květen,

PA!