Bylo naše měsíční výročí a on se zeptal, jestli se po večeři ještě můžeme stavit u něj na bytě. Už jsem čekala nějakou lumpárnu, ale když se vytasil s šedou třpytivou krabicí, jediný, co mě napadlo bylo: "a kur*a, já nevěděla, že na měsíční výročí se dávaj dárky". Když jsem krabici otevřela a málem se rozbrečela nad horou višňových Fishermans friend, řekl mi přítel: "mohla bys už ty bombóny konečně odsunout nebo si fakt myslíš, že ta krabice už nic jinýho neobsahuje?". Bombóny jsem odhrnula a pod nimi ležela knížka. Sedmisetstánková fuckin knížka ve španělštině, o které jsem nikdy neslyšela, od autora, kterého jsem neznala. To není zrovna typ knihy, po které bych dobrovolně sáhla, ale s úsměvem jsem ji přijala a řekla si no tak třeba o prázdninách.

O pár měsíců později jsem seděla v letadle a neskutečně se nudila. A věděla jsem, že knížka mi leží v batohu. No tak teda jo, dám jí šanci. Začala jsem číst a zjistila, že navíc obsahuje milion neznámých slov, protože mluví o smyšlených zemích i náboženstvích, všechna jména jsou divná a celkově jsem měla vzato, že nikdy nebudu schopna se v tom všem zorientovat.

A světe div se, zorientovala.

Knížku jsem dočetla před týdnem a ještě pořád ji nemůžu dostat z hlavy. Nejen, že jsem se zorientovala a dokonce mě chytla, posledních čtyři sta stránek jsem už sežrala za jeden den.

Už dlouho jsem nečetla něco s tak dobrým nápadem, tak sympatickými postavami a tak skvělým love story, které ovšem netvoří jedinou linii, protože dílo je i plné politiky, náboženství, magie a všeho, co byste si jen mohli přát. Hlavní hrdinka je absolutní role model a jen těžko byste hledali lépe zpracovanou ženskou postavu.

Pokud se vám sedm set stránek zdá moc, vemte v úvahu, že mám vydání ve španělštině s rozsáhlou předmluvou a na konci vysvětlením magie, o které se v knize mluví a vyškrtnuté kapitoly, takže (podle databáze knih... kde má mimochodem hodnocení 90%) sama o sobě má kniha 553 stran. Navíc, jde o jednodílný příběh a to se u fantasy často nestává, což občas odrazuje mě i mé přátelé, protože pokud víte, že na jeden příběh budete muset přečíst deset knížek a možná i víc, pokud se autor rozhodne nějaké dopsat, člověku se do toho občas tak úplně nechce.

A o čem je Elantris? O městě, které kdysi zářilo vlastním světlem, jehož obyvatelé vládli vlastní magií téměř srovnatelnou s bohy, a ke kterému vzhlíželo celé okolí. Toto město ale před deseti lety padlo, magie se vytratila, ulice pokryl sliz a jeho obyvatelé se ocitají na pomezí života a smrti, kde se jim rány nehojí, ale umřít nemohou. K tomu do vedlejšího města přijíždí princezna z blízkého království a zjišťuje, že její nastávající, dědic trůnu, znenadání umřel za podivných okolností a že obě království se nachází pod hrozbou třetího, který v nich chce zavést vlastní víru a politicky si je podmanit.

Pokud tedy máte rádi fantasy a zrovna nemáte co číst, dejte Elantris šanci.

A jaká knížka v poslední době nejvíc oslovila vás?