Tenhle článek jsem začala psát už skoro před měsícem, v úvodním odstavci jsem vysvětlovala, že toho teď mám strašne moc, ale že moje tělo to kupodivu zvládá a snad ještě nějakou chvíli bude. Ttošku jsem ho přecenila. Skoro tři týdny zpátky jsem se zase nachladila, po pár dnech se z toho dostala, do týdne jsem byla opět marod a tak pořád dokola. Do školy s tím chodit zvládám, s fitkem už je to trošku horší, ale snažím se přesvědčit sama sebe, že s okrasným tukovým prstencem budu roztomilá (bohužel se svýma sto osmdesáti cenťákama to nevidím úplně nadějně). Co se tedy v mém životě dělo a na co moje hlavinka za poslední měsíce přišla?

No tak hlavně toho mám milion do školy protože z nějakého důvodu vypadaly volitelné předměty na tento semestr daleko lákavěji než ty na příští a tak jsem si řekla, že to nějak zvládnu. A abych náhodou přece jen neměla alespoň trošku volna, rozhodla jsem se konečně kontaktovat jednu profesorku hebrejštiny a začala chodit na hodiny na filozofické fakultě (to znamená na druhé straně města od mého bytu i mé fakulty, na kopci tak vysokém a strmém, že i autobus má problémy tam vyjet). Ne že bych z toho měla byť jen jedinej kredit, ale dělám to přece pro vzdělání, pro sebe... a navíc yolo žejo. Je to zvláštní, učit se nový jazyk úplně od nuly, když už je vám přes dvacet. Ještě podivnější je ovšem učit se novou abecedu a ve chvíli, kdy zjistíte, že se v daném jazyce nepíší samohlásky, že existují dvě písmena pro t, s a k a že některá písmena se zkrátka čtou v každém slově jinak, už vám nezbývá než se nad tím prostě zasmát a říct si: "Proč sis ty debile nevzala radši němčinu...". Beru to ale jako výzvu, obzvlášť pro svůj mozek, protože tohle je opravdu next levl vylézání z komfortní zóny.

Do toho se snažím nějak skloubit srazy s Čechy, s mými španělskými přáteli, s přítelem, a pak všechny ty oslavy helouvínů a narozenin, co se najednou nastřádaly. Mezi nimi třeba ta má. Upřímně, když od vašich narozenin uplyne víc než měsíc, už žádnou oslavu neočekáváte. Já na své narozeniny pracovala, většina mých přátel byla stejně pár tisíc kilometrů daleko a mně to bylo vlastně stejně tak nějak jedno.

Ale pak jsem najednou seděla s partou ve svém oblíbeném vegan baru, číšnice nesla na stůl obří dort a přátelé zpívali hodně štěstí zdraví, zjistila jsem, že ten feministickej plakát, kterej ten den kamarádka vyzvedla kvůli jedné demonstraci vlastně vůbec nebyl feministickej plakát nýbrž nenápadně zabalená stírací mapa světa, a že přátelé na mě nezapomněli. Zahřálo mě to u rddíčka, ne že ne. Od přítele jsem navíc dostala lampu v podobě měsíce, spoustu vege sladkostí a čakra náramek.

Taky bych ráda řekla, že vztahy jsou skvělý, protože můžete se svou drahou polovičkou dělat hodně věcí, nebo ještě líp, můžete ty věci nedělat. Včera mí akční spolubydlící pořádali halloweenskou oslavu a tak jsme s přítelem odpoledne čtyři hodiny chodili po městě a zoufale sháněli kostýmy, až jsem se ho zeptala: "Víš na co zrovna myslím?" a on na to: "Fuck this shit, půjdem radši na Thora?". Trefil to dokonale. Je skvělý moct se společně vyhýbat sociálním závazkům.

A ještě skvělejší to je, protože náš náhradní plán, tedy Thor, byl prostě pecka. Pokud váháte, jestli na něj jít, já říkám neváhejte. První scéna je sice trošku přehnaná, ale u ostatních se opravdu nasmějete, navíc některé výjevy jsou vyloženě jako z renesančních maleb, takže se na to opravdu pěkně kouká, no a nakonec, je tam i silná ženská postava a Loki, kterýho budu milovat snad vždycky ať už provede cokoli.

Oslavu jsme nakonec nechtěně stejně stihli a ikdyž jsme z toho nejdřív moc nadšení nebyli, všichni byli nakonec moc fajn a dokonce jsem přemohla svou social anxiety a seznámila se s pár novými tvářemi. Jen bych pro příště uvítala, kdyby mí spolubydlící neprotahovali párty o celej jeden den (jakože čtyři z pozvaných tu ještě stále oxidují, párty nikdy nekončí a já bych byla ráda, kdyby už konečně odešli domů). navíc jsem se dnes (jako jediná) musela učit, takže jsem spala jen dvě hodiny a to vzhledem k tomu, jak moc spánek miluju, není vůbec fér.

Minipostřehy a pár věcí, co jsem zapomněla napsat v létě:

- Štěnice jsou zákeřný svině a opravdu existují. Takže pokud se třeba rozhodnete přespat v nejlevnějším hostelu v Praze a den na to vám po těle vyskáče několik stovek extrémně svědících pupínků, běžte k dotorovi a snažte se nějak přežít. A úplně nejlíp, všude přespávejte ve vlastním spacáku, pro sichr.

- Český holky mají pověst dobrých studentek. Nezávisle na sobě mi to řeklo několik profesorů a profesorek, tekže na tom musí být něco pravdy.

- Na Pottermore si můžete zjistit svýho patrona (a pak mi ho napsat do komentářů, protože mě to opravdu zajímá). Já mám lasičku a je fakt krásná.

- S přítelem máme rádi Netflix and chill. Protože máme ovšem lehce odlišné názory na to, co je dobrý film (jednou mi řekl, že zrovna nemá náladu na Pána prstenů a v té chvíli jsem začala náš vztah lehce přehodnocovat), museli jsme najít nějakou alternativu. A tak jsme objevili sekci komiků, je to bomba. Doporučuju Louise CK, občas jsou na mě nekterý vtípky trošku moc ale povětšinou se směju.

- Občas mívám záseky, kdy si nemůžu vzpomenout, kolik mi je let, můj mozek nějak nechce zpracovat informaci, že už jsem se přehoupla přes dvacítku.

- Nečekala bych, že mě ruskej pop-kock tak chytne, ale Leningrad má fakt skvělý písničky a ještě skvělejší klipy (většinou dokonce s českými titulky), takže pokud vás to zajímá, mrkněte třeba na TENTO, TENTO nebo TENTO.