Jak už možná víte, před pár měsíci jsem si zrušila facebook. K mému vlastnímu překvapení jsem si na život bez něj zvykla poměrně rychle, i když mě stále ještě nepřestalo štvát občasné "Ty to nevíš? Vždyť jsem to dával na facebook!" mých přátel. V té době jsem ovšem netušila, že zanedlouho podniknu další krok v odříznutí od civilizace. Začátkem června jsem totiž přišla o svůj počítač (a tímto vám dávám radu: nenoste počítač a pití v jedné tašce) a zanedlouho poté mi spolubydlící oznámili, že nám do pár dnů vypnou internet na bytě.

Řeknu vám, život bez počítače a internetu je těžší než si představujete, najednou nemáte při ruce společnost svých seriálových a filmových hrdinů, zpěváků, youtuberů, blogerů ani nikoho jiného. A tak se mi stávalo, že jsem nemálokrát seděla v osm večer na své posteli a netušila, co mám dělat. Čímž děkuji všem svým úžasným přátelům, kteří se mě snažili zabavit i přesto, že měli sami dost poviností.

Do toho mi z neznámých důvodů přestala fungovat i SD karta v mobilu a ztratila jsem svou MP3. K tomu, že se proti mě spikla veškerá elektronika světa, se přidaly mé osobní problémky a zkouškové a v té chvíli jsem si vzpomněla na svůj poslední článek.

Psala jsem tam, že někdy si myslíme, že se nám všechno hroutí a přitom tomu tak není. V mé hlavě jsem k tomu tedy ještě doplnila, že někdy se nám zdá, že se všechno hroutí... a vono se to fakt všechno hroutí. Na druhou stranu jsem měla alespoň víc času na přátele a především na učení, protože moje známky teď opravdu vypadají jako známky šprta, kterej se nemohl ani dívat na nejnovější díly Hry o trůny (což jsem o prázdninách dohnala a snad bych byla i radši kdyby ne).

Také bych tímto chtěla vzdát hold emailu, neboť šlo o jediný prostředek dorozumívání, který jsem stále mohal používat neboť jsem jej mohla otevřít i ve školní knihovně. Tomu říkám návrat ke kořenům. Skoro mě teď mrzí, že už si zas s lidma můžu chatovat přes skype. Skoro.

Nový počítač jsem dostala před pár dny a tak tedy vesele píšu a těším se, až se s vámi zase budu moct dělit o svá veledůležitá životní moudra protože se vám všem určitě moc stýskalo.

Žijte blaze a snažte se nenaštvat elektroniku, není to bez ní lehký.

Já se teď především snažím vydělat nějaké penízky na svou velkolepou cestu po Itálii.

Pa!

JO A PROSÍM! JE TADY NĚKDE TA SLEČNA, CO MI ŘÍKALA, ŽE BY SE MNOU DO TÉ ITÁLIE ŠLA?
Pokud ano a její nabídka trvá, ať se mi prosím ozve na FB, který si za pár chvil zase zprovozním.