Teď jsem se měla procházet po Benátkách. Jenže neprocházím. Místo toho ležím v posteli s teplotou a křečmi v břiše, u kterých si nejsem úplně jistá, co mi vlastně chtějí naznačit. Věc se má tak, že přítel byl přesvědčen o tom, že budu-li na své narozeniny sama někde v divočině uprostřed Itálie, je třeba udělat menší oslavu předem, v sobotu jsem se tedy sbalila a odletěla do své španělské domoviny. Čekal mě tam překrásný čokoládový dort s růžovou polevou ozdobený kvítky, růžové šampaňské Moët, kterým si se mnou ťukl i ten můj zapřísáhlý abstinent, pár dárečků a květiny, které jsem s sebou o dva dny později táhla až do Česka aniž bych si dělala velké naděje na jejich přežití. A ona právě ta cesta nazpět asi zapříčinila, že se mé křehké tělíčko (ironie jak vyšitá, ale fakt jsem asi hypochondr) jaksi složilo. V životě mi v letadle nebyla taková zima a fakt, že jsme přiletěli v jednu ráno a já musela až do pěti spát na letišti v letním oblečení, toho myslím dost vysvětluje. A tak jsem hold musela přehodnotit situaci a lístky si přeobjednat z dnešní cesty do Benátek na pondělní cestu do Florencie, to už budu doufám v cajku neboť jsme vysoce kvalifikovaným medickým úsudkem kadeřníka, účetní a skoropolitologa jako rodina odvodili, jaká antibiotika z našich domácích zásob jsou pro mě ta pravá (pokud se do měsíce neozvu, tak víte, že je po mě).

A tady je pár mých postřehů z uplynulého měsíce. Určitě vám budou velmi ku prospěchu nebo možná alespoň k zamyšlení.

- Už jsem skoro ztrácela naději na to, že bych ještě někdy mohla od Two Doors Cinema Club slyšet něco nového a pak se najednou probuním a vidím Are we ready? Sebeklam, konzumerismus, destrukce životního prostředí a spousta dalšího úhledně zabaleno do čtyř minut dobré hudby.

- A když už jsme u hudby, s přechodem na Spotify jsem nechtě opoměla pár svých oblíbených kapel. Jaké mám ale štěstí (částečně způsobené mou láskou k šíření lásky), že se vždy o své objevy dělím se svou nejlepší kamarádkou. Nedávno jsme si u ní udělaly veganské hody zatímco se po pokoji linuly zvuky indie rocku. Pár veřin mi trvalo, než jsem rozpoznala v písni, která zrovna začala hrát, mé před rokem tak moc oblíbené Pioneers od The lighthouse and the whaler. Pravá letní pohoda, minimálně pro tyto měsíce jim musíte dát šanci.

- A ani mě úplně neminula vlna minimalismu, což se projevilo tak, že jsem během jediného dne vyházela tři obří černé pytle svých věcí, další černý pytel plný oblečení připadne potřebným a poslední černý pytel oblečení skončil na mém nově založeném VINTEDu a neboť se těch věcí opravdu snažím spíš zbavit, prodávám je opravdu velice levně. Chcete-li mi tedy přispět na kafe a sami z toho něco mít, mrkněte.

- Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel od Jonasse Jonassona si právem zaslouží svou popularitu. Kdybych věděla, že se nejedná o bestseller jen tak pro nic za nic (jako tomu bývá u spousty jiných knih), tak dlouho bych jeho četbu neodkládala. Pokud toužíte po něčem, co vás nabije optimismem, přečtěte si tuto knížku.

- Respekt je nejlepší časopis, jaký si zde můžete koupit. Takže kdybyste někdy tápali v trafice, tak už víte.

- Moje velechytrá kamarádka bude muset vstoupit do registrovaného partnerství se svým přítelem jen aby jí univerzita přidělila stipendium. Protože dobré známky nestačí, potřebujete ještě podpis chlapa, aby bylo jasný, že si fakt zasloužíte studovat. Ať žije patriarchát.

- Čímž bych rovnou chtěla poslat vzdušné díky paní Marksové za to, že bojuje, aby ženy mohly mít dítě umělým oplodněním i bez podpisu chlapa (ne přítele či manžela, prostě chlapa). Na druhou stranu mě opravdu mrzí, že většina české populace tento nápad neschvaluje.

- Největší moudro nakonec

Mějte se moc krásně a přejte mi, abych tu domácí medicínu přežila.

Čao!